Nitě na Jaltě: poker, mojito a moře

Cesta na Jaltu

Naše cesta začínala v pondělí v 7 hodin ráno na pražském letišti domluveným srazem s náhradníkem za Honzu Hedbávného, pokrovým profíkem, zkušeným cestovatelem a jak se později ukázalo i užitečným ruštinářem Tondou Felfelem. Sedm hodin pryč a Tonda nikde! V 7:15 se podařilo mému kolegovi, Adamovi Černému, Tondu probudit s tím, že po půl tam bude – bydlí naštěstí blízko. Když ovšem přišel, tak nám oznámil, že nemá vytisknuté letenky!

Během času, ve kterém Tonda řešil problém s letenkami, já s Adamem jsme rozebírali podmínky, které nám Betfair přichystal a jako správní Češi jsme si trochu postěžovali. Když náš rozhovor skončil, mladík stojící před námi (jehož jsme považovali za regulérního Ukrajince, neboť se k němu před tím přidala starší ukrajinsky mluvící paní) nás oslovil a představil se jako Honza – zástupce Betfairu pro ČR. Tak jsme nyní byli jako Tři mušketýři – tedy čtyři.

Let do Simferopolu s přestupem v Kyjevě byl (na poměry ukrajinských aerolinií) poměrně hladký (až na Adamovo zjištění, že měl celou dobu letu zapnutý mobil), snad s výjimkou obou přistání, která však byla taktéž podle cestujících asi překvapivě úspěšná, neboť potlesk, který se po nich spustil se snadno vyrovnal rachotu po vítězném gólu na mistrovství světa!

Asertivní vyjednavač výpravy Tonda Felfel

Zběsilá jízda

Po přistání ve středu krymského poloostrova jsme poprvé využili výhod plynoucích z brzkého setkání se sympaťákem Honzou. Měl u letiště domluvené taxi, tak jsme se do něho všichni nakvartýrovali. Cesta do Jalty, která měla trvat asi 2 a půl hodiny se proměnila v hodinku a půl jízdy ve stylu Need for Speed! V autě jsme pokračovali ve vtipkování, které započalo již na českém území a skončilo prakticky až při rozloučení na pražském letišti. Řidič neznal strach a velmi rád předváděl své vytříbené jezdecké dovednosti! Jako správná pokrem nasáklá individua jsme jeho jízdu, při které předjížděl v tzv. středním pruhu (po střední čáře, když v protisměru jezdila v plné rychlosti auta a náklaďáky) patřičně komentovali: „Dobře to pushnul! Jen aby si s tím top párem nenaběhl do setu.“ Často také své „soupeře“ na silnici protroubil, když se mu zdálo, že nejezdí dost agresivně. :)

Ubytování

Když jsme mu po příjezdu do Jalty dali dýžko 20 hřiven (1hr = 2,5 korun) při ceně cesty 80 euro – placeno Betfairem, vydali jsme se hledat ubytování. V hotelu Jalta, kde se ceny pohybovali vysoko nad naším plánovaným rozpočtem, Tonda poprvé ukázal, proč jsme mu začali říkat suterén (viz. suverén) Vešel do přízemní kanceláře za recepcí (kam turisté běžně dle mého přístup nemají) a po dlouhé chvíli vyšel s kouskem papíru, na němž byl název útulného rodinného hotýlku, kde nám domluvili mnohem levnější ubytování!

Dovolená začíná

Od druhého dne jsme nastartovali pravidelný řád našeho pobytu: vstát kolem 12 hodiny, cestou do centra na snídani/oběd v místním McDonaldu, který jsme k Tondově radosti objevili, si dát mojito – oblíbený suterénův nápoj (kterého při svých 30tinách prý vypil 30 kousků), poté s bolením břicha zpět na pokoj (+ další mojito) si hodinku poležet, následně odvalení se na pláž, kde jsme si po cachtání v moři dávali mojito případně gin tonik. Mezi pátou a šestou odpolední jsme se pak vždy přesouvali hotelu Jalta v jehož konferenčním sále se odehrávali pokrové boje.

Betfair Poker Live!

Hodinové levely a startovní stack 15000 chipů nabízeli v úvodních fázích turnaje (blindy 25/50, 50/100 …) velký prostor pro opravdový poker. U mého stolu, kde jsem strávil oba dny s téměř stejným obsazením, jsem měl 5 kompetentních hráčů (ale nikdo z nich nebyl nijak zvlášť nebezpečný žralok), 2 trochu slabší jedince a jednu absolutní rybu, která stále limpovala a následně zahazovala na raisy, které přicházeli s železnou pravidelností. Bohužel ti nejslabší hráči byli přímo naproti mně, čili jsem se s nimi nestřetával tak často jak bych chtěl.

Z her, které výrazně ovlivnily moje účinkování v turnaji bych vybral tuto: při blindech 100/200, stacky stále kolem 15 tis., přede mnou sedící Polák raisnul z UTG+2 na 500 a já našel Ad-Kd. Přišel reraise na 1300, ostatní hráči zahodili a soupeř po delším námyslu rereraisnul na 3800! Zde jsem měl bez váhání pushnout all-in, protože jsem si jeho range podle dostupných indicií (jeho styl, předcházející hry, současná akce …) určil na T-T až Q-Q plus A-Q a A-J. Protože to nebyl špatný hráč, tak by zahodil a já bych si sebral 5 tisícový pot a byl v pohodě. Bohužel jsem si nevzal příklad z našeho řidiče a zvolil jsem konzervativní přístup. :( Vzhledem k tomu, že jsem měl pozici, kartu v barvě a dostatečné pot odds jsem jenom dorovnal s tím, že pokud bude na flopu A, K či flush draw, tak hraji o stack. Flop jsem však kompletně missnul a po soupeřově silném náhozu jsem zahodil. Polák pak ukázal Jacka a potvrdil tak můj read, ale zároveň i to, že jsem hru nezahrál nejlépe.

Tonda se během prvních levelů výrazně odkopal – musel na flopu či turnu zahodit A-A i K-K, když dostal preflop několik callů a na dalších streetech čelil příliš velké akci (sety vs. flush draw). Turnaj pro něj brzy skončil a tak šel na kešku, 1/2 dolary, kde se ovšem nesetkal s úspěchem a raději pro první den s pokrem skončil. Adam sice první den přežil, ale kvůli několika suckoutům (A-A vs. J-J, Q-Q vs. 8-8) skočil na shortstacku a druhý den asi ve druhé handě poslal své A-Ts, které se však smolně neudrželo proti dvěma hráčům s A-A a K-K. (Áčka měl Adamův španělský kolega, se kterým se často bavil – ten se však také pakoval, neboť Kingové „spravedlivě“ zvítězili).

Módní guru výpravy – Adam Černý

Cash game & Sit´n´go

Kluci se tedy rozhodli vzít si, od místních a přítomných zbohatlých rusáků, nějaké peníze zpět. Adam šel na kešku, Tonda si dal SnG za 100 dolarů, náklady i výhry si chtěli dělit na půl. Pro Adama jsem výborným table-selectem našel absolutně ideální místo – přímo za dvěma ruskýma babkama, které jejich prošedivělí manželé neustále zásobovali penězi, a s mnoha dalšími rybami. Blek ovšem nakonec, i vinou trochy smůly, odcházel čistý – snad jen s jednou větší vyhranou hrou, za kterou jsme mu s Tondou i Honzou bouřlivě tleskali (a způsobili tak, jako vždy na našem výletu, obecné pohoršení :)). Tonda byl v sitku jasným favoritem (dle jeho slov ještě v žádném neskončil mimo peníze), a když „v suchém triku“ vyndal A-A svým A-Ks na barvu, všechno vypadalo dobře. Nakonec z toho ale bylo JEN třetí místo a oba borci, tak skončili den v drobném mínusu.

Konec v turnaji

Tou dobou už skončil hlavní turnaj i pro mě – po jednom povedeném dublu jsem měl sice zdravý stack, ale neuvěřitelná dlouhá série zoufalých a nehratelných karet, kdy mě nemilosrdně požíraly zvyšující se blindy a vlezlé ante, značně nahlodala moje šance na dobré umístění.

V jednu chvíli jsem si řekl, že už musím raisnout cokoli (aby až budu mít něco hratelného mi to všichni nezahodili). Ve střední pozici jsem dostal, klasicky, 2-3o – raise. Jenže shortstack mi tam poslal all-in a já musel zahodit a ještě si tak pošramotit svůj image. Nakonec jsem po pokračující absenci dobrých hand poslal A-8 z buttonu, ale BB našel A-K a protože to byl lucky Angličan, tak se mu udrželi. Konečné 88. místo z 260 hráčů.

Turnaj se nakonec podařilo vyhrát Kirillu Telezhkinovi, který si za první místo odnesl $45,000 .

Cash game

Náladu (a finanční bilanci) jsem si spravil čtvrtý den na kešovce. Poměrně easy jsem udělal 320$ profitu (měl jsem i víc, ale něco jsem jim ze slušnosti ještě vrátil, a také jsem jediný dával tipy – jedna z těch ruských socek co tam hrála, chtěla dokonce od dealera zato, že mu rozmění, 1 dolar). Dali mi přezdívku Mistr setů z Československa – ano, někteří si stále nevšimli našeho rozdělení. Trefil jsem dva a oba mi zaplatili, jeden i za plnou, i když neměl maximální stack. Ale uhrál jsem si několik potů i na svoji image blafy či semiblafy.

V tento závěrečný den hraní jsme s Adamem ještě do brzkého rána podporovali Tondu v turnaji 770$ (protože jsme od něj měli koupená procenta – jinak bychom šli spát :)). Bohužel kolem páté ráno vypadnul na bublině, na kterou byly naštěstí domluveny peníze, asi 850$. Na osmou hodinu jsme měli domluvený odjezd na letiště, čili spánku moc nebylo. A to jsem chtěl z Prahy jet ještě do Pardubic na pokrový festival – což ale kvůli zpoždění letadla nakonec nedopadlo.

Super dovolená

Celkově hodnotím náš výlet velmi pozitivně – teplé počasí, dobrý poker a spousta zábavy. Bavili jsme se v naší čtveřici takřka od rána do večera, námětem byly jak nízké ceny téměř všeho (benzín na naše za 20, cigarety od 15 do 25, cheesburger za 15 apod.) plus to, že ze 100 hřivnové bankovky byli všude vyděšení (z bankomatů téměř nešlo vybrat víc jak 1000), tak i některé místní unikáty (socha V.I. Lenina v nadživotní velikosti přímo ve středu velkého náměstí, smradlavá přeplněná pláž na kterou ústil kanál – jeden z turistů ho považoval za „pramen moře“ a máčel si v něm nohy), či třeba Adamova vrozená důvěřivost, opatrnost a jeho vybraný vkus – obdivoval třeba v jednom obchodě „zlevněné“ věci: bílé kalhoty vypadající jako montérky za 4tisíce, sako ala myší kožíšek, a nejvíce černou průsvitnou košili se zlatými cvočky za cca 10tisíc :). Vše samozřejmě v dobrém.

Adam Černý, Tonda Felfel a Pepa Fišar jako lázeňští šviháci korzují po nábřeží

Přeji všem čtenářům hodně štěstí, ať si můžete takový zajímavý pokerový výlet užít na vlastní kůži.

Související články

• Martin Finger vyhrál EPT Prague ( 11. prosince 2011 )
• Mistrem ČR v Texas Hold´mu Vegard Froshaug ( 27. listopadu 2011 )
• 6-max CPF vyhrál Jakub Hovorka ( 24. listopadu 2011 )
• Mistrem ČR v Omaze Polák Piotr Makarejczuk ( 23. listopadu 2011 )
• Johanidesová šampionkou mezi ženami. Kadziela vítězně v H.O.R.S.E. ( 22. listopadu 2011 )
• CPF Deepstack freezeout vyhrál Martin Houška ( 21. listopadu 2011 )

Související obrázky

Zobrazit klasické komentáře POKER-HRA.cz